Krása a zajímavosti vojenských a leteckých hodinek

 

Moje první vojenské hodinky

 V devadesátých letech, když byla veliká nabídka všech možných hodinek, tak se čas od času nějaké vojenské hodinky objevovaly. Pokud to nebylo něco mimořádného, jako například letecké Laco, Omegy nebo IWC, případně běžné Longines či Eterny, tak byl celkem problém je prodat. V té době bylo poměrně málo informací a zboží tohoto typu téměř nikdo nechtěl. Proto, když se mi dostaly do ruky první „Dé-Háčka“, správně „Dienstuhrt- Heer“, tak jsem vůbec neměl představu o tom, co držím v ruce. Co mne ovšem zaujalo, byl stroj ve zvláštním provedení, které se kvalitou lišilo od provedení pouzdra. Na moje nabídky nikdo z oslovených nereagoval. Ty jsou nějaké divné „Co je to?“, byla většinou odpověď kupujících. Po několika neúspěšných pokusech o prodej, padlo konečné rozhodnutí – milé hodinky jsem si začal nechávat. Teprve po řadě let vyšla v Německu obsáhlá kniha o vojenských hodinkách, kterou napsal Konrad Knirim. V tu chvíly bylo všechno jinak. Přede mnou se otevřely dveře do velikého množství informací a řada otázek se objasnila. Rozhodl jsem se, že by nebylo špatné, pokusit se vytvořit co největší řadu jak vojenských, tak i leteckých náramkových hodinek. Postupně se však situace měnila a to co dosud nikdo nechtěl, najednou začali všichni hledat. Moje šance na postupné doplňování se postupně začaly omezovat tak, že jsem z toho přestal mít radost. Občas jsem něco prodal, občas něco koupil.

Některé kusy jako je tento mě překvapily, že existovaly i v naší armádě a navíc, že se tím důstojníci obdarovávali. To jsem opravdu netušil. Proto jsem si tyto hodinky ponechal až dodnes.

Velikou radost mi udělali také tyto Minervy. Tato značka se u nás příliš nevyskytuje a stav je opravdu velmi zachovalý.

 

Naprosto unikátní z mého pohledu jsou tyto Avie. V tomto případě se jedná o hodinky, které využily pouze stroj. Pouzdro s číselníkem se vyrobilo v Čechách. Toto se běžně dělo po roce 1948, když došlo k ukončení dodávek z kapitalistických zemí, kdy na našem socialistickém trhu byl naprostý nedostatek hodinek a malá družstva vyráběla pouzdra a číselníky, které se kompletovaly se stroji z kapesních hodinek. To bylběžné. Ale to, že se oficiálně tyto hodinky věnovaly pracovníkovi ve vojenském průmyslu je zcela ojedinělé. Nic podobného jsem už nikdy neviděl. Netvrdím, že se jedná o hodinky nedozírné ceny, to v žádném případě. Ale jsou to věci, které dokáží sběratele zaujmout a potěšit.

U těchto hodinek je zase výborně vidět účelnost vojenské technologie. Tím, že byly nošené až téměř do naprostého zničení, je dobře vidět, že pouzdro bylo vyrobeno z mosazi a pokoveno slabou vrstvou niklu, případně chromu. Pouze spodní víčko se dělalo z nerez oceli. Zato stroje byly robustní, kvalitního provedení, v drtivé většině s nárazuvzdorným uložením setrvačky a téměř nezničitelné. U naprosté většiny typů byl použitý kvalitní švýcarský krok s rubínovými paletami kotvy a rubínovým popudnýn kolíčkem na vodítku setrvačky. Tato konstrukce se používá u špičkových švýcarských výrobců dodnes. Soukolí je uloženo v kamenech a v některých případech jsou navíc kameny uloženy v šatonech, což jsou speciální objímky, a až následně vlisovány do můstků stroje. Setrvačka neboli „nepokoj“ je teplotně kompenzační, u ramínek prořízlá a po obvodu vyvažovaná šroubky. Nemohu vyloučit, ale ani potvrdit, že v řadě případů byly použité šroubky vyráběné ze zlata. Tyto případy totiž u civilních hodinek existovaly. Proto se domnívám, že pro armádu byly použity také. Jejich rozmístnění po obvodu a případné doplnění speciálními podložkami mělo přesné určení. Měly totiž za úkol odstraňovat spolu s kompenzačním setrvačníkem nejen polohovou chybu, což je rozdíl přesnosti chodu hodinek v různých polohách, způsobený běžným nošením hodinek na ruce, ale také vyrovnávat teplotní rozdíly ovlivněné počasím a podobně. Samotný věnec setrvačky je po obvodu tvořen dvěma pásky pevně spojenými. Ty jsou z materiálů, které mají rozdílnou tepelnou roztažnost. Jedná se o niklocel a mosaz. Poměrně pestré je také použití různých druhů nárazuvzdorného uložení jako je „Incabloc“, „Shock-Absorber“ typu Bulo ordinaire či Bulo feston, Junghans, Durobloc, Antichoc, Shock-Resist a další. Jsou i případy, kdy jsou tyto hodinky bez těchto druhů ochrany, pouze s krycí destičkou osazenou syntetickým rubínem. U řady z těchto značek byla obyčejná uhlíkatá pera nahrazena kvalitními texturními „S-pery“. Písmeno „S“ představuje tvar pera, který umožňuje rovnoměrné rozložení hnací síly a tudíž i přesnější chod. Pouzdra byla uzavřena víčkem na závit a vybavena u natahování krčkem a těsnící korunkou, díky čemuž byla prachotěsná a vlhkotěsná. Pozor nezaměňovat si vlhkotěsné a vodotěsné. V řadě případů byla víčka z nerezové ocele uvnitř ozdobena pravidelným vykroužkováním. Kvůli lepší odolnosti vůči zevním vlivům bylo těsnění i u víček, nejen v korunkách. Ručičky a čísla jsou vybavena fosforem. Hodinky jsou standardně vybaveny malou vteřinovou ručičkou. Některé byly vybaveny ochraným vnitřním krytem z měkkého kovu na ochranu před nečistotou, ale hlavně před účinky magnetismu. Příjemné bylo zjištění, kolik firem pro Německou armádu tyto hodinky vyrábělo. K.Knirim uvádí tento seznam výrobců: Alpina, Acacia,  Arsa, Büren, Bulla, BWC, Choici, Civitas, Edo, Era, Flora, Freco, Gala, Glycine, Grana, Gustonia, Hado, Helbros, Helios, Helma, Helvetia, Longines, Mimo, Minerva, Moeris, Monitor, Mulco, Nisus, Onda, Phenix, Pierpont, Pronto, Record, Recta, Revue, Siegerin, Stabila, Stova, Syntakt, Titus, Tritona, Zenith. Kromě těchto značek je v této knize i obrázek s popisem anonymního výrobce. Tento výčet ale není ještě konečný. Jenom já osobně jsem sehnal Hodinky Herma a dvoje hodinky Doxa. Pokud se rozhodnete sehnat opravdu všechny firmy, myslím, že je o zábavu postaráno na poměrně dlouhou dobu.

 Civilní a vojenské letecké hodinky

 Tady už se začínáme bavit o „Vysoké hodinářské“. V těchto případech se jednalo o maximálně dokonalý výrobek spojený s účelností. Až na vyjímky se v armádě využívaly pouze kvalitní zavedené firmy jako Omega , IWC, Lange Söhne, Patek Philippe apod. Samozřejmě, že v řadě států byly dodavateli i jiné než švýcarské firmy, ale já se v tomto případě budu věnovat jenom několika kouskům. V Anglii používala armáda i hodinky od firmy IWC Schaffhausen. Jednalo se o modely „Mark X“ a „Mark XI“ neboli „Mark Ten“ a „Mark Eleven“. Dneska jsou to již kultovní hodinky. Ovšem byl zde ještě jeden model, o kterém se už tolik nepíše. „Mark IX“ neboli „Mark Nine“. Ony vlastně žádné „Mark Nine“ ani nebyly. V tomto případě se jednalo o první hodinky vyrobené u IWC speciálně pro piloty. Stroj, který v těchto hodinkách tiká, je jejich vlastní výroby pod označením „c. 83“ s ručním nátahem a malou vteřinovou ručkou. Pod tímto označením je známe, až když je objevili po čase sběratelé a dnes už se jim jinak neřekne.

Naprostou klasikou jsou letecké Omegy. Jejich pozice je neotřesitelná. Naštěstí se vyskytovaly i na našem území. Tyto hodinky mají odskočenou natahovací korunku, do které je zapuštěný krček pouzdra. Stroj byl použit opět firemní, pod označením „cal. 35,5 SOB T1“. Pouzdro je z nerez oceli a má šroubované víčko. Rámeček na sklo je složený ze dvou kusů, kde spodní díl je přišroubovaný k pouzdru a horní díl je otočný, s šipkou ukazující dobu letu. Příchyty na pásek nejsou vyjímatelné ale natvrdo přivařené. Tyto hodinky se vyráběly okolo roku 1934 a existovaly i ve více variantách.

Další podobný notoricky známý model vyráběla i firma Zenith. U nich  je hezké to, že strojek kryje sklíčko, což dává hodinkám elegantní pocit noblesnosti. Nevýhodou je to, že pouzdro není z nerez oceli, ale pouze pochromované. Stroj má krásnou mikroregulaci typickou pro firmu Zenith. I v jejich případě existuje několik variant. Zajímavý model vlastní ve své sbírce přímo firma Zenith. Pouzdro má tvar podobný pouzdru hodinek, které vyráběla firma Eterna pro Československou armádu, ale stroj je typický Zenith kalibr 15. Na číselníku je nápis „ZENITH SPECIAL“. Foto je pouze ilustrativní. Jako strojek byl u leteckých hodinek použit kalibr 15 a jeho varianty tj. 15-1 a 15-2. Manfred Rössler v knize „ZENITH: Swiss Watch Manufacture Since 1865“ u leteckých hodinek uvádí, že jako výchozí bod pro letecké hodinky byl použit kalibr 15 linek N.V.S.1. V téže knize v tabulce strojů a kalibrů je u N.V.S.1. uvedeno, cituji „U Zenithu už není známo co tyto zkratky znamenají“. Co ale známo je, jsou data a počty (samozřejmě přibližné) vyrobených strojů. Kalibr 15 a 16 linek je společně sloučený do jedné kolonky, která uvádí rok výroby 1908 až 1931, počet kusů 173.800, ale obou kalibrů. Jednotlivě se neuvádí. V tomto jsou ještě k tomu obsaženy i kalibry 15-1 a 15-2. Navíc jsem se v těchto hodinkách setkal i s naprosto odlišnou konstrukcí stroje, kdy na stroji byla vyražena signatura „Georges Favre Jacot“, ale na číselníku „ZENITH“ a stroj je opět značený jako kalibr 15. Tolik k Zenithům.

V naší armádě  byly použity letecké hodinky od firmy Longines. V dnešní době patří také mezi kultovní hodinky. Jejich model posloužil i jako vzor pro novou reedici, ale jako u řady jiných firem si myslím, že firma Longines neměla příliš šťastnou ruku a tento model s automatickým nátahem a datem není to „pravé ořechové“. Vraťme se ale zpět k původním leteckým hodinkám. Tyto hodinky jsou to, co jiné armády neměly. Jejich tvar je naprosto atypický. Domnívám se, že i přes jejich vyšší cenu jsou stále podhodnocené. Když je vezmete do ruky, cítíte, že jsou přesně akorát. Ani obrovské jako např. Laco nebo Lange, ani malé jako Omega nebo IWC Mark X. Prostě je to přesně ono. Pouzdro je z nerez oceli uvnitř signované Longines, případně pouze vybaveno nápisem „acier anticorro“ a výrobním číslem. Číselník je buďto smaltovaný, nebo lakovaný. Stroje existují opět v několika variantách. Jedná se o kalibry 15.94, 15.26, 15.68. Co mě překvapuje je to, že v některých knihách se uvádí, že je používala německá armáda. Dočetl jsem se to minimálně ve dvou odborných publikacích. Nevím, nejedná-li se o omyl, který přebírá jeden autor od druhého. Připadá mi to poněkud divné, ale vyloučit to ovšem nemohu. Smutné by ovšem bylo, kdyby to, co měla naše poměrně malá  armáda, bylo přidáno do bohatého vybavení německé armády. Při návštěvě podnikového muzea firmy Longines byl u označení odkazujícího na vojenské hodinky Čs. armády vystavený podobný, nicméně jiný model, se kterým jsem se u nás ještě nesetkal.  Je možné, že i tyto hodinky naše armáda používala, ale pouze v malém množství.

Firma Longines ovšem měla mnohem slavnější modely, přestože jich bylo poměrně málo co se týče počtu kusů vyrobeno. Jedná se o modely „Lindberg“ a „Weems“. Oba jsou ze stejné doby. Model Lindberg (pojmenovaný podle pilota Charlese Lindberga, který na stroji jménem „Spirit of St. Louis“ poprvé přeletěl Atlantický oceán z Ameriky do Evropy) byl vyráběn v různých velikostech a s různými typy strojů. Další velice podobý byl model Weems nazvaný podle amerického námořního důstojníka a učitele navigace Philipa van Horn Weemse, který si nechal v roce 1927 patentovat vnitřní otočnou stupnici na prostřední části číselníku, která měla za úkol jednoduše, jedním pohybem synchronizovat údaje na hodinkách s rádiovým časovým znamením, bez komplikovaného seřizování ručiček. Podobně jako model Lindberg byl vyráběn v různých modifikacích, ale kalibr stroje 18.69N byl použit u obou modelů. Oba modely  zároveň nepoužívaly pouze jeden typ stroje. Ovšem tento je nejvíce vyhledávaný. Domnívám se, že možnost porovnání všech typů těchto dvou modelů ze třicátých let minulého století by byla nejen překvapivě obsáhlá, ale i pestrá. V součastnosti se na tyto modely už v našem státě nenarazí a tak řada lidí vzala s povděkem reedicí k příležitosti výročí 75 let přeletu Atlantiku z roku 2002. Bohužel v tomto případě jako i u dalších reedicí jsou tyto krásné hodinky vybaveny běžnými stroji s automatickými nátahy a v některých případech doplněny ještě o další funkce, jako je datum, které s původními hodinkami už nemají vůbec nic společného.  Z mého pohledu je to škoda a o to více si vážím všech původních originálů. Vím, že na toto téma se dá psát mnohem obšírněji s ještě dalšími podrobnostmi, ale to nebylo původní poslání tohoto článku. Jen jsem chtěl upozornit na kouzlo těchto hodinek a na zamyšlení se nad věcmi, které sice pomalu upadají do zapomnění, ale rozhodně si to nezaslouží.

Pokud máte zájem, je možné prohlédnout si další obrázky v naší fotogaleri pod tímto článkem. Některé tyto hodinky nabízíme na našich prodejních stránkách i s dalšími detaily.